Statistiky a historie rozvodů manželství

Rozvody jako takové byli jsou a budou běžné. Podívejme se ale na jejich podobu ve Starém Řecku a Římě. Rozvody v těchto starých demokraciích byli svázány zejména nesvobodou ženy. Žena sloužila muži spíše jako služka než jako plnohodnotná partnerka. Manžel se s ženou mohl rovést téměř z jakéhokoliv důvodu. Když se jednou zeptali jednoho vlivného muže v Římě, proč se rozvádí se svou půvabnou ženou, řekl: “Vidíte ty boty? Navenek jsou také krásné, ale nikdo z vás neví, že mě tlačí”. Tento výrok jasně ilustruje, jak se k rozvodům tehdy přistupovalo. V případě, že se manžel své ženy bál a obyčejně používaný typ rozvodu, kdy před svědky vykázal svou ženu slovy “Vyháním tě”, nechtěl praktikovat, bylo možné, například ze služební cesty, poslat dopis, který rozvod jasně stanovoval a žena musel okamžitě sbalit veškeré svoje věci a opustit mužův dům. Poté již stačilo, aby muž poslal otci své ženy jmění v té výši, jaké bylo věno. Jednalo se tedy o vyrovnání dvou mužů, žena zde stále nehrála žádnou roli. Pokud byli rodiče (otec) ženy mrtvi, jmění se posílalo nejbližšímu mužskému příbuznému.

Tento systém vydržel překvapivě dlouho. Poté se, zejména v Evropě, začalo rozšiřovat křesťanské učení, které má známé krédo: ” Co Bůh spojil, člověk nerozděluj”, které se odvozuje z 16.století, kdy se konal tzv. Tridentský koncil. Dnešní podoba tohoto kréda se ovšem bere z Codex iuris canonici z roku 1917.

Podle starého zákona se směl muž se ženou rozvést ve chvíli, když shledával na partnerce něco nečistého, bez bližší specifikace, jak se tato “nečistota” projevuje.

U nás se, například za první republiky, mohli páry buď rozvést, bez možnosti dalšího sňatku, nebo provést tzv. rozluku, které jim dovolovala najít si dalšího partnera. Počet rozvodů se logicky od té doby zněkolikanásobil. Největší rozvodový Boom byl u nás zaznamenán v roce 1996, kdy se číslo rozvedených párů zastavilo na čísle 33 113. v 90. letech se u nás obecně rozmohla rozodovost, zejména z důvodu nově nabyté svobody. V průběhu celých 20 let (od rozpadu SSSR) panoval u český soudů, řekněme nešvar, že pokud žena nebyla alkoholička, prostitutka, nebo jiný kriminální živel, soudy většinou přisuzovaly děti právě matkám. Otcové se poté velmi často obracely na soudní dvůr ve Štrasburku, kde dodnes leží spousty žalob, v jejichž většině soud rozhodl ve prospěch manžela.

Pokud se podíváme do západní Evropy, můžeme si všimnout, že rozvodovost je nejmenší v Holandsku, kde se pohybuje někde kolem hranice 5%, zatímco u nás je hranice asi 20%. Je to způsobeno zejména přílišnou zbrklostí párů, které se, zaslepeni láskou, nedívají na racionální stránku věci a “skáčou do chomoutu”.

Zajímavostí je, že v Itálii byli rozvody povoleny celkem pozdě, až v roce 1970. Mnoho manželů nespokojených se svou partnerkou ovšem řešili své neshody velice svérázně, vraždou. Následné soudy byly velice mírné a jejich rozsudky snad ani nestály za řeč. Toto jasně ilustruje, jak ještě nedávno v poměrně vyspělé zemi jako Itálie, panovali partnerské poměry.

Pokud se podíváme k našim nejbližším sousedům, Slovákům, jejich rozvodovost je asi o třetinu nižší, než u nás, ovšem zde, stejně jako již u zmíněné Itálie, dále pak Polska a Španělska, musíme vzít v potaz velkou náboženskou tradici těchto zemí.

Naopak největší počet rozvodů se každoročně monituruje ve Skandinávských zemích, zejména Švédsku a Finsku, dále pak v Belgii a Dánsku. Tyto státy mají rozvodovost asi 50-55%.

Podíváme-li se na nejnovější čísla rozvodovosti unáš, můžeme vidět, že v roce 2003 se rozvodovost pohybovala asi někde kolem 3,22 rozvodu na 1000 obyvatel